Kočovníci 21.století
Jako jezdili stáří loutkáři se svými loukami, pimprlaty, mechanikárii a jinými imaginárii po všech vlastech kam až je jejich unavený koně zavezli, tak i my vyrážíme ve 21.století do všech koutů kde o nás stojí. Poslední cesta vedla směr na západ do Německa. Nechali jsme si přeložit Krále Karla tedy vlastně König Karl, napsali taháky a jelo se.
První zastavení – klášter ve Speinshartu
Nebetyčná zrekonstruovaná barokní nádherná a my v ní spíme. Nejprve nás milá hospodyně Juta nakrmila, Thomas nás seznámil s Převorem ( Prior) kláštera a hajdy na cely. Ráno přišel ohromný zážitek, uvedli nás do presbitáře, kde snídal zbytek mnichů z kláštera a jeden kaplan. Pak už nás čekalo 130 německých dětí a po představení, dílny v místní školce. Zde z lokálního tisku:
https://www.onetz.de/speinshart/vermischtes/geschichtsstunde-mit-kaiser-puppen-d1795896.html
Druhá zastávka – Mnichov
Do Mnichova jsme dojeli ještě po představení ve Speinshartu. Dálnice paráda, dokonce jsme projížděli přes části dálnice, které jsou určené pro autonomní vozidla, to jako bez řidiče, jo 😉 V Mnichově už jsme byli jako doma. S Tomem jsme město navštívili během stáže za našich studií, podruhé jsme tam jeli i hrát do osvědčených center. Ubytování bylo tentokrát v moderním bytečku na Generálním konzulátu ČR v Mnichově. Sledujete? Jednou baroko jednou moderna, to je kočování.. Ráno představení v Mohrvilla plus dílna. Vzhledem k několikáté návštěvě tohoto města v odpoledním programu už nebylo moc co vybírat, takže jsme vyrazili do vytouženého , Tomem P. , muzea BMW .. jako pěkný, super showroom, kde si i auto můžete vyzkoušet, ale malý kufry to má, tak jsme nic nekoupili a auto Elvise P. nám prodat nechtěli. Nezapomněli jsme ani na 17.listopad, ale bohužel v Německu to nikdo neslaví, tak jsme si připadali trochu dál od domova.
Tohle samozřejmě není Elvisovo auto 😉
Poslední den se hrálo už česky v prostorách Českého centra v Mnichově pro děti z České školy bez hranic a opět následovala dílna.
Zjištění je, že děti jsou všude stejné, německé se smějí na těch samých místech jako děti české.
Je paráda, že vznikají nová kulturní centra jako je třeba Speinshart či tu setrvávají a kulturu rozdávají jako Mohrvilla a nebo daleko od domova je dům, kde se děti učí češtině a české hymně jako v České škole bez hranic v Českém centru.
Chci také velmi poděkovat všem, kteří se na uskutečnění cesty a její přípravě podíleli. Předně děvčatům Anett Browaznik, která krásně Karla přeložila, Radce Bubové z ČŠBH. Dále Fondu Česko Německé budoucnosti za finanční podporu, Generálnímu konzulátu v Mnichově, Thomasi Engelbergovi ze Speinshartu, Českému centrum v Mnichově a všem ostatním.
O chystané cestě východní Vám povím až se z ní vrátím 😉
T.B.
Follow